O knize: 2012 / “Jednoho prosincového rána v roce 1986 jsem se náhle probudila s téměř hotovou kriminální zápletkou - stále je mi záhadou odkud to přišlo: „Byla úplná tma, byly zakopané, jen to nikomu neříkej.“ A k mému překvapení to bylo: „Smrt se dívá ze zahrady,“ „Andělská pevnost ,“ „Sonyo, nespavost, spát“, „Jdi a zabij!“, „Poslední svoboda“, „Červená panenka“, „Srdce sochy“, „Věk kina“ a tak dále... Píšu pomalu, postupné pronikání do konfliktu, jako do tragédie blízkých lidí, do jejich psychologie, duchovně nesu každý román jako dítě“ (Inna Bulgakova).